Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vltava za času adrenalinu A. D. 2015

Ve čtvrtek 20. srpna 2015 sedíme s mým věrným přítelem Olympusem na levém břehu řeky Vltavy, pár kroků od Baraby, pod mohutným kmenem stařičkého dubiska, co prý pamatuje příliv italské renesance do zatuchlých gotických lodí Vyšebrodského kláštera. Očekáváme příchod první ze čtyř divokých vod, která má být předzvěstí velkého adrenalinového svátku lidu vodáckého - splouvání extrémních Čerťáků na plavidlech všeho druhu. Plánované vypouštění z VD Lipno I. má nastat v 15 hodin, jsme tu včas a dobře nachystáni...

Celou hodinu se neděje vůbec nic, jen sluníčko si rozpustile hraje na schovávanou, pár pstroužků v mírném proudu vyskočí za nějakou tou muškou, zelená motýlice poletuje z listu ostřice na květy oměje ze zahrad Šalamounových... 

...po další půlhodině, zase nic... ale - přeci něco! Odkudsi z klidné tůně přiletěl zmatený skorec, následován svojí kříčící drobotinou, za nimi se ozývá žalostný pokřik konipásků a jako střela po proudu mizí třpytivá křídla rybaříkova. Chvíle před bouří - a pak to vypuklo! Přes nos mě praštil sirný smrad z útrob pekelných. V ohybu koryta se vztyčila hrozivá temná hradba. Během několika desítek vteřin - bez sebemenší šance pro čvachtajícího se turistu spasit duši - vtrhla pod můj post a zaplnila široké koryto řeky něčím, co hustotou i barvou připomínalo černé zlato z nekonečných naftových polí za Uralem. Na hladině této prapodivné mrtvé vody se honí pahýly zemřelých stromů s rozřezanými kmeny stromů právě padlých, Ve víru ďábelského tance v dunících masách vod krouží změti větví a pařezů s obrovskými trsy pobřežní vegetace. V závoji pachů rybiny a bahnitých vodních sedlin si lehce poskakuje plastová lahev energetického nápoje... Během pěti minut záplava divoké vody kulminuje - čtyřdenní svátky všech vyznavačů vodního adrenalinu mohou začít...