Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karel Čapek - a jeho pocta Vltavě; k tomu zamyšlení nad bezohledným ničením přírodních památek

2. 9. 2015

 

p8041801.jpg 

"Ještě nikdo ji nezhudebnil do poslední kapky, ještě ji nikdo nenakreslil ani nenamaloval, nepopsal ani nezbásnil tak, jako je."                                               

                                             

Je to zvláštní: máme státní hymnu, která s důrazem trochu naivním, ale něžným opěvuje tento zemský ráj, kde hučí bory po skalinách, voda šumí po lučinách, v sadě skví se jara květ,- snad každý z nás trochu zjihne, když tato slova slyší; ale vždyť je to přímo výsměch naší státní hymně, když necháme devastovat bory, vylámat skaliny a vyplenit květ vzácný jako zlaté kapradí, květ unikátních přírodních rezervací! Vždyť to je, jako bychom balili buřty do listů Vyšehradského kodexu nebo dláždili ulice kameny vylámanými z Baziliky svatého Jiří! Přírodní historie našich krajin je stejně památná jako kterákoliv veliká památka historická; před dějinami národa byly tu dějiny geologických a geobotanických period; před vší slávou lidskou byla tu sláva sil přírodních. Ochrana vzácných přírodních památek není otázka sentimentality, nýbrž povinné úcty; tyto památky, ať je to prastarý strom, předvěký porost nebo vzácný geologický útvar, nám představují něco ctihodnějšího než podnikatelský zájem pana Petra nebo pana Capla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ooo