Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrázky od Vltavy - květen

18. 5. 2018

 

Slavnostní odemykání…

Jsou myšlenky a činy, nad kterými zůstává rozum stát a v srdci zamrazí i v nejkrásnějším měsíci  kvetoucích růží…

p4071340.jpg

Třicet dva let chodívám vždy 16. dubna s muškařským proutkem a barevnou chmýřenkou k proudům stříbropěnné Vltavy pod Vyšším Brodem – pro rybáře se v ten den otevírá pstruhová sezóna na řekách, říčkách i potocích. Těším se na rozkvetlé koberce sasanek, blatouchů a orsejí, na hráškou zeleň právě rozpučelých javorů, buků, jabloní a divokých třešní nad chladnými proudy mé milované Řeky.

 

Vzpomínám na divoce krásná zákoutí Vltavy, kde člověk potkal tak vydru říční od hluboké tůně, splašeného srnce v háji olšovém či rodinku divočáků v pobřežních bažinách. Pod baldachýnem prastarých dubů, které pamatují zdobné klobouky pánů z Růže, jsem rád naslouchal písním Řeky o nesmírném bohatství stříbrných lipanů, nádherných tečkovaných pstruhů i lososů atlantických ze severních moří. Jednoho květnového rána jsem v proudech společně bok po boku lovil s mohutným vydřím samcem –  chtěl mi předvést své lovecké umění. Nad námi kroužily volavky popelavé, zvědavě očekávaly, jak souboj dopadne. Hrozně jsem tehdy vydráka naštval, když jsem zasekl obrovského duhového pstruha, většího než šelma sama! Kdysi tu vysadili i hlavatky podunajské – královny slovenských vod; dodnes vidím vzedmutou vlnu, jak mi metrová velryba utrhla návazec s muškou „Profesor“! Na vlastní oči jsem na Řece obdivoval tření mihulí v mělkých brodech nad Rožmberkem i stoletou škebli perlorodou někde pod hradem.

Za posledních patnáct let dochází na Vltavě k fatálním změnám. Před očima nás všech tu probíhají nešťastné a hektické závody „Urvi, co můžeš!“ - všemožní šikulové a podnikavci parcelují pěkně metr po metru jedinečnou romantickou krásu naší národní řeky ve jménu „využití jejího ekonomického potenciálu“. Každé jen trochu příhodné místo je bez milosti vykáceno, odvodněno, zplanýrováno a přeměněno na nějaký další výnosný vodácký kšeft. Vyrůstají nové a nové velkokapacitní kempy, občerstvovací centra „od veverky po pantera“, menší či větší nálevny, roztodivné stánky, přepestré bufety a konspirativní plovoucí nálevny s pálenkou z celého světa. Na každý vzrostlý strom je hřebem přibita velkoplošná reklama lákající na nejlepší horký párek v rohlíku na celém povodí a točené pivíčko v plastovém kelímku.

Vltava se tomuto absurdnímu cirkusu na vodě slavnostně odemyká již v druhé půlce dubna, kdy se vše živé v přírodě rodí a nabírá sílu. Nikým neregulovaná lavina brutálního vodáckého turismu, která se vyvalí do proudů jarní Řeky, nenávratně ničí poslední ostrůvky divoké, volné a nespoutané přírody, o které se zpívá v naší národní hymně. Nejnovějším otřesným případem je totální devastace mnoha stovek metrů pobřežního olšového háje na pravém břehu, od Těchorázu až po Herbertov. Květnatá olšina s cennými mokřinami a vzácnými druhy rostlin se během několika předjarních dní letošního roku přeměnila na bohapustou měsíční krajinu černého smradlavého bahna. Proč?

Já se ptám: „Kdo tu co činí, a jaký je jeho podnikatelský záměr?“ A především: „Kdo tuto plošnou devastaci pravého břehu schválil?“ V příštím čísle Zpravodaje bych rád poprosil o odpověď pana starostu našeho městečka, kteréžto se pyšní titulem „Pokladnice přírodních a historických krás“.                                                                                                                                                       

Za odpověď předem děkuji.                                                        

S Divočinou Vltavy učitel Jonáš